V Šanghaji na letišti při odbavení zjišťuji, že moje zelená taška zhubla z 8 kg při odletu v Praze na 6.60 kg, žádám o místo u okna a pro jistotu mám i napsáno na papírku, děvče mi rozumí „“Too windows ?“ „Yes“.
Stojíme frontu, vracíme druhou polovinu žluté DEPARTURE CARD For immigration clearance s informací, že odlétáme linkou SU 209, pískám v bezpečnostním rámu a policistka mě kontroluje celé tělo detektorem. Mám sedadlo 37A a vidím skvěle dvěma okénky, křídlo končí u 27A, startujeme ve 13 hod. místo v 11.40 hod. a to ještě asi šest letadel předbíháme, sedím vedle Američana – coach prvoligových basketbalistů Ostravy, 6 let žije s Češkou, rok trénoval v Číně za mnohem více peněz než v ČR, hovoří česky lépe než já anglicky, větší část letu se bojí, na monitoru sleduje filmy a průběh letu. Podle měření společnosti Flight Stats z června 2013 je Šanghaj z hlediska zpoždění jedno z nejhorších světových letišť, v plánovaném čase přilétala a odlétala méně než třetina letadel, více než třetina jich měla zpoždění přes tři čtvrtě hodiny, Peking je ještě horší.
Z Šanghaje do Moskvy
Airbus A 330-300 je zaplněn do posledního místa, stejně byla zaplněna všechna čtyři letadla při naší cestě z Prahy i zpět, natáčím vzlet, kopce, mraky, krajinu, odpoutáváme se, ale za chvíli se znovu poutáme po hlášení „Gospoda a gospodina, govorit k Vam kapitán, aeroplán má probléma.“Před námi je 7.240 km a 9.45 hod. letu, letíme ve výšce 10.972 m, rychlostí 848 – 879 km/hod. přes Ulánbátar, Irkutsk, Krasnojarsk, Tomsk, Novosibirsk, Omsk, Tjumeň, Čeljabinsk, Ufa, Jekatěrinburg (hranice mezi Evropou a Asií prochází městem), Orenburg, Nižnij Novgorod do Moskvy. Částečně letíme nad Transsibiřskou magistrálou, teplota klesá z -53 C až na – 60 C, okénko postupně zamrzá, letíme nad zamrzlou řekou Ob, Irtyš a Volhu jsem nepoznal, pilot žádné informace nepodával. Jídlo bylo 2x, víno při denní cestě nepodávali, Menu je z nočního letu, letuška Jelena se nerada fotí, ve znaku Aeroflotu je srp a kladivo.
Ale lepší alespoň nějaké jídlo, Travel Service již žádné zdarma nepodává.
Moskva je v dubnu zasněžená stejně jako Sibiř, přistání i vzlet sledujeme na obrazovce, pospícháme do Terminálu F, na přestup máme 20 min. a průvodkyně Jitka domluveného Rusa, který nás rychle provede transitem k Terminálu E. Chceme předbíhat, ale slyšíme „Copenhagen, Prag … tomorrow“ a je to jasné ! Máme zajištěn hotel a „úžin“, je nás celý autobus a zůstáváme v tranzitu, po hodině se přes letiště přesouváme staveništěm k hotelu Novotel, kde si máme tvořit dvojice. Bez komentářů vznikne 10 dvojic a 10 singlistů, po chvíli diskuzí odchází náš nejbojovnější zástupce – Američan s jedním ze čtyř „ochránců“ telefonovat na Aeroflot. Výsledek je ten, že kde nechce vytvořit dvojici, bude odvezen zpět do tranzitu, naše vedoucí si našla Indku, která od začátku požadovala pokoj s dvěma chlapci, já se dohodnu s Italem – letí do Ženevy, vyfasovali jsme pokoj v americkém stylu – 2x 160 cm postele, skládací kartáček na zuby + zubní pasta a hřeben. Dva rebelové byli odvezeni zpět do tranzitu.
Zítra odlétáme z Moskvy do Prahy
Uběhla další hodina, ve 22 hod. se máme shromáždit na „úžin“, chodbu hlídá osm kamer + jeden hlídač, u výtahu v 2. patře stojí další a v 1. patře třetí, na kulatých stolech pro osm lidí jsou talíře s kolečkem salámu a zelným salátem nebo červenou řepou + káva nebo čaj. Když přišel Ital z večeře, řekl mi, že jíme příliš rychle a do 03 hod. čučel na italskou stanici, kterou jsem mu v televizi naladil, v 6 hod. zvoní telefon, že breakfast je v 6.30 hod., na talířkách je chléb, máslo, jamy, med, jogurt Activia, k pití džus, káva a čaj. Hlídač tranzitního hotelu Novotel zvedá závoru, bus se vrací kolem hotelu Park Inn a březového háje k terminálu F, na palubní tašky dostáváme papír APPROVED BAGGAGE CABIN, v terminálu E jdou stejně pod rentgen a my do rámu, někteří sundávají i boty, k naší české skupině se připojili dva Číňané – letí na wellnes do Prahy, v Gate 43 nastupujeme do Airbusu A 321, na palubu pronáším plnou láhev s vodou. Místo sedadla 27A u okna pro včerejší let mám 16C u uličky, vzlétáme rychle, jsme menší a lehčí, svačina je jednotná, pilot hlásí, že letíme nad Minskem a Varšavou a již jsme v Praze o 14 hodin později a s novou zkušeností.
1. díl cestopisu – Z Čech až na Velkou čínskou zeď
2. díl cestopisu – Peking – Hrobky císařské dynastie Ming
3. díl cestopisu – Peking – Letní palác
4. díl cestopisu – Olympijský Peking
5. díl cestopisu – Pekingská kachna
6. díl cestopisu – Zakázané město
7. díl cestopisu – Rikšou po hutongu v Pekingu
8. díl cestopisu – Chrám nebes v Pekingu
9. díl cestopisu – Peking – Náměstí Nebeského klidu
10. díl cestopisu – Pěšky po Pekingu
11. díl cestopisu – Doprava v Číně
12. díl cestopisu – Co nám chtěli prodat
13. díl cestopisu – Rychlovlakem po Číně
14. díl cestopisu – Zahrada Yu Yuan v Šanghaji
15. díl cestopisu – Vodní město Zhouzuang
16. díl cestopisu – Pěšky po Šanghaji
17. díl cestopisu – Čína v noci
18. díl cestopisu – Rychlovlak Maglev v Číně
19. díl cestopisu – Uletělo nám letadlo