Výlet na Poledník kolem Prášilského jezera


Na Poledník jsem chtěl vždy vyrazit. Někomu se ta rozhledna líbit nemusí, mě ale ano a to, že je tak daleko, z ní dělá zajímavý turistický cíl. Pokud budete na dovolené na Šumavě, určitě je to skvělý tip na celodenní výlet.

Parkování Prášily

V této obci jsou parkoviště 2. Jedno je přímo v centru obce, za celý den do 18h zaplatíte 70kč, což je v pohodě a navíc to lze i kartou, to je určitě mnohem lepší varianta než neustále hledat po kapsách drobné.

Prášily parkoviště

Parkoviště Poledník Slunečná

To je druhé parkoviště, mnohem větší. Je to z Prášil 1 kilometr. Za celodenní parkování zaplatíte 100kč. Je to odtud na Poledník blíž, ale vyplatí se to?

Prášily parkoviště Slunečná Poledník

Pokud jdete přímo na rozhlednu a zpět, je to lepší varianta, ale jestli tak jako my chcete cestou navštívit i Prášilské jezero, lepší je nechat auto v centru obce. Navíc po výletě a těch minimálně 16km si budete chtít určitě na chvíli sednout a něco dobrého si dát a asi ten kilometr autem nepojedete do Prášil, takže opravdu doporučuju auto nechat tam, jen to chce přijet brzy dopoledne. My přijeli před 10h ve státní svátek 28.září, místo ještě bylo, ale v létě v sezoně to tady bude určitě plné mnohem dřív.

Kudy na Poledník

Je zde více variant jak se na Poledník dostat. Ať už na kole, pakliže jste cyklista či pěšky jako turista. Všechny varianty jsou přizpůsobeny tak, abyste je zvládli. Ovšem vy sami si musíte určit náročnost a délku trasy.

Jestliže jste zkušený turista, určitě vás nadchne trasa po červené, přes Prášilské jezero až na Poledník.

Trasy

Varianta 1 – Nejkratší cesta na Poledník (délka trasy 8 km)

  1. U Prášil – po červené – Jezerní cestou
  2. Prášilské jezero – po červené
  3. Liščí díry – po červené
  4. Poledník

Z Poledníku si pak můžete vybrat, kterou cestou se vydáte zpět.

  • Po červené zpět na Liščí díry, následně po zelené, směr Slunečná a pak už na Prášily.
  • Po zelené na Frantův most (cesta uzavřena od 16.11. do 14.07) a pak podél Prášilského potoka, po červené na Prášily.

Varianta 2 – Delší, ale jednodušší cesta – 16,5km

  1. Parkoviště Poledník, Slunečná – po žluté – Slunečná (naproti parkovišti je rozcestník, parkoviště je placené, minimální poplatek činí 100 kč)
  2. Slunečná – po zelené
  3. Liščí díry – po červené
  4. Prášilské jezero – zpět po červené na Liščí díry
  5. Poledník

Oblíbená je také trasa Z Modravy na Poledník, délka 12km, doba chůze ale skoro 4 hodiny.

Určitě to pojměte jako celodenní výlet, protože čistého času vám to zabere cca 5 hodin a to jen chůze. Odpočinek na Poledníku bude třeba, nějaký čas ve frontě na rozhlednu a hnedle jste tam nahoře 2 hodiny ani nevíte, takže ideál dopoledne vyrazit z Prášil.

Prášilské jezero trasa

Z centra obce se vydejte z kopce po červené turistické značce po silnici a u rozcestníku U Prášil odbočte doprava do lesa, kde Stezka Českem pokračuje. Půjdete Jezerní cestou, je dost náročná, často po kamenech, s kočárkem tudy určitě nechoďte a na kole také ne. Někdy je to taktak, že projde jeden člověk.

Trasa k Prášilskému jezeru

Po 4 km dojdete k jezeru. Je zde několik laviček, takže si můžete odpočinout a třeba posvačit.

Prášilské jezero

Prášilské jezero 2

Určitě načerpejte síly před dalším výstupem, resp. sestupem kolem turistického přístřešku až rozcestníku Liščí díry.

Pokud byste chtěli navštívit Prášilské jezero s kočárkem nebo na kole, zde ten přístřešek je ideální místo, kde tato „vozidla“ nechat a těch pár metrů dojít po svých.

Trasa z Prášil vede po žluté, u rozcestí Gruberg odbočíte doprava, odkud půjdete po žluté až na rozcestník Slunečná, dále doprava po zelené a pak po několika kilometrech u Liščích děr ještě jednou doprava po červené. Kopec je to ale odtud opravdu slušný, skoro jak potom na Poledník.

Turistický přístřešek u Prášilského jezera

Pokračujeme na Poledník od rozcestí Liščí díry

Dále odtud vede dál do kopce vpravo červená turistická trasa, už zde jezdí nahoru i dolů dost cyklistů, neboť to je pro ně ideální trasa, jen to převýšení dá zabrat už i tak chodcům, na kole se to dá mnohdy jen na elektrickém, a že jsme jich zde viděli.

Další rozcestník má název Předěl, zde pokračujte doprava a nakonec rozcestník Poledník vás navede ještě jednou doprava a zde už je rozhledna na dohled.

Rozhledna Poledník

Vždy je dobré mít jasný cíl výletu a tato rozhledna na Poledníku k tomu přímo vybízí. Jistě vás zaujme její tvar, jinou takovou v Čr nenajdete. V minulosti sloužila k ostraze státní hranice, to ale byla jen věž, ta dřevěná část k ní byla později dostavěna.

Jedná se o třetí nejvýše položenou rozhlednu v České repubublice, nejvyšší je Praděd a druhý v pořadí Boubín.

Rozhledna Poledník

Parametry rozhledny

  • Výška: 37 metrů
  • Počet schodů: 227

Poledník rozhledna otevírací doba

  • Květen – říjen

Od listopadu do dubna je rozhledna uzavřena.

Občerstvení na Poledníku

Je zde malý krámek, kde si lze koupit nápoje (hlavně ovocný Birell či pivo) a pak něco k zakousnutí, hermelín, klobása s chlebem, štrúdl nebo koláč. Není toho moc, ale věřte, že po těch několika hodinách, co výstup trvá, nebudete mít na svíčkovou se šesti ani pomyšlení :)

Míst k sezení je zde dostatek, ve stínu i na slunci. A nechybí ani 3 toalety.

Výstup na rozhlednu

Vstupné si zakoupíte v pokladně pod rozhlednou, z druhé strany od občerstvení. Zde byla první fronta, jak na nákup lístků, tak i poté u turniketu, který vás na rozhlednu pustí, protože na ní může být jen 50 lidí a na vrcholku na vyhlídkové plošině jen 10. Vyčkali jsme tedy asi 30 minut, než se k nám dostala „putovní“ vstupní karta, je jich omezený počet. Po vystoupání 227 schodů jsme došli k další frontě, pod vyhlídkou a čekali až se 10 lidí pokochá a sleze dolů. Bohužel ve frontě před námi bylo více než 20 lidí takže jsme zase několik desítek minut čekali. Výhled ale nakonec stál za to, jak se podívejte na fotkách.

Na venkovním ochozu byste neměli být déle než 30 minut. Vzhledem k tomu, jaká tam je dole ale fronta, je myslím 10 minut max., co by mělo stačit každému.

Co je odtud vidět:

Výhled z rozhledny Poledník 2

Výhled z rozhledny Poledník

Nouzové nocoviště Poledník

Kousek od rozhledny najdete místo, kde můžete v nouzi přenocovat. Je pro jednu osobu a je otevřeno od 18h do 9h ráno následujícího dne.

Nouzové nocoviště na Poledníku

Zpátky můžete zvolit stejnou trasu jako jste šli nahoru. Je to vše z kopce a nebudete muset znovu zacházet na jezero, což vám zkrátí cestu. Na kole ale opatrně z kopce :) Výletu, zdar!

Značka pro cyklisty u Poledníku

Prášily restaurace

Hostinec U Michala

Je zde jediná restaurace, kde se můžete najíst. Klasická jídla ok, dcera si dala salát Caesar a nebylo v něm maso.

Cukrárna Pampeliška

Po horské túře je třeba doplnit cukr, dali jsme si kávičku a dortíků několik, vše v pořádku. Ten čokoládový s malinami byl exklusivní.

Oslava Silvestra na Poledníku na Šumavě v zimě

Šumava je rozsáhlé pohoří, které se táhle na hranicích Česka, Rakouska a Německa. Ukrývá mnoho krás. Ať už se jedná o jezera, vodopády, lyžování, naučné stezky, horolezectví, kempování či vyhlídkové rozhledny, které jsou otevřeny v sezónní době. Nevěšte ale hlavu, i když vyrazíte v mimo sezonní dobu, krásy Šumavy si určitě vychutnáte i tak. Určitě v mimo sezonní době nebude naškodu, pokud si před odjezdem projdete pečlivě mapu. Jelikož některé cesty mohou být stále uzavřené. A také do května počítejte ve vyšších oblastech se sněhem(cca 10 cm). Sníh je zmrzlý a velmi kluzký. Snadno přijdete k úrazu. Zvažte proto i řádnou obuv a oblečení. Pokud máte trekové hůlky, vezměte si je s sebou. V některých místech za ně určitě budete rádi.

Každého, koho znám, tak příchod Nového roku slaví s přáteli, rodinou či partnerem a každý jinak a jinde. Někdo si zamluví několik měsíců dopředu chatu na horách, kam pár dnů před posledním dnem v roce odjede s kamarády a pořádnou zásobou alkoholu. Jiní zase přichystají nějaké pohoštění doma, chlebíčky samozřejmě nesmějí chybět a něco k pití také ne. Ale co se na Silvestra sebrat a odejít na pořádnou túru zakončenou stanováním na sněhu, přespáním a druhý den se vrátit domů? Skvělý nápad, co říkáte?

Je to už dva roky, co jsme byli na Silvestra s manželem a naším čtyřnohým kamarádem na Poledníku. S manželem nemáme moc rádi tento den a tak jsme hledali nějaký malý únik. On jezdil na Poledník pravidelně každý rok, já jsem s ním nikdy nejela, jenže pak se mi to celé rozleželo v hlavě a řekla sem si, že přeci nebudu sama doma se psem. Kývla jsme mu na ten šílený nápad spát ve stanu na sněhu a být venku v té zimě. Jenomže problém byl, že jsem neměla pořádné zimní oblečení, protože nelyžuji a nic podobného, musela jsem si celou výbavu kupovat najednou a hned.

Nákupy jsem dost odkládala, ale když zbývalo pár dní do toho velkého dne, musela jsem se přemoct a zajít do obchodu se sportovním oblečením, kde jsem sehnala pořádnou bundu, oteplováky, čepici, rukavice a termoponožky. Pořádné boty jsem měla koupené z minulého roku, naštěstí. Výbava byla doma, ještě bylo potřeba se podívat po nějakém teplém oblečku pro našeho hafana, aby i on byl trošku v teple. Pak už zbývalo doladit pár detailů a mohlo se vyrazit.

Šumava sníh zima
Zima na Šumavě

Poslední den v roce byl manžel klasicky v práci, hned jak přijel, sbalili jsme si věci, hlavně spacáky a stan, termosku s horkým čajem a pár sušenek a hurá na cestu. Vyrazili jsme někdy kolem šesté hodiny, což bylo tak akorát. Za necelé dvě hodiny jsme dorazili do Modravy, kde jsme nechali auto a venku na sebe dooblékali vrstvy oblečení. Překontrolovat věci a hurá na cestu. Nebylo kam spěchat, půlnoc byla ještě daleko, a i kdybychom byli o půlnoci ještě na cestě, nic se nestane. Cestou přes Modravu jsme míjeli partu lidí, kteří si ve starém sudu rozdělali oheň a stáli kolem něho. Bavili se, povídali, popíjeli a my s krosnami na zádech a vodítkem v ruce jsme pokračovali dál. Nejdříve jsme procházeli kolem chat a hospod a když jsme procházeli kolem té poslední chaty došlo mi, že teď už budeme jenom my tři a příroda.

Kam na výlet na Silvestra a Nový rok

Velký kus naší cesty vedl vedle trasy pro běžkaře, takže si člověk musel dát pořádný pozor, kam šlape, aby běžkařům neničil již vyjeté stopy. Někdy to ale nebylo tak jednoduché, sněhu tam bylo víc než dost. Jeden krok dopadl na zamrzlý sníh a druhý už se propadl. Po cca 8.km jsme dorazili na malé rozcestí, kde začalo pořádné stoupání do kopce. Chvilku jsme si tam odpočinuli, napili se ještě horkého čaje a psa zabaleného v dece dali do mé krosny, protože už mu tlapky nějak nesloužily. Byl unavený a tak jsme řekli, že ho chvíli poneseme. Byla jsem upozorňována na kopec, který nás čekal. Ještě štěstí, že byla tma a já ho neviděla. Jakmile jsme se ale zvedli a zvolili určité tempo chůze, šlo to a ani mi nepřišlo, že nějak extra stoupáme. Skvělé bylo, že cesta už byla prohrnutá, takže jsme se nebořili do sněhu a nehráli takovou trochu ,,sněhovou ruletu“ kdy člověk nevěděl, jestli se do toho sněhu propadne, nebo ne. Možná i proto ta cesta utíkala rychle, protože byla změna terénu. Po pár kilometrech jsme dorazili na malé rozcestí, kdy cesta vlevo vedla přímo na Poledník. Jak jsme tam stáli, odpočívali a pili čaj, najednou jsme zaslechli nějaké rány, a další, a další. Došli mi, že bude asi půlnoc a pohled na hodiny mě v tom jenom utvrdil. Ano, byla půlnoc a my seděli v zasněženém lese plni elánu a dobrého pocitu, že už jsme skoro u cíle. Dlouho jsme neseděli, protože jakmile se člověk zastaví, začne mu být zima a to není úplně ideální.

Kam na Šumavě na výlet

V 1:30h jsme dorazili na místo a docela překvapeni, protože jsme tam nebyli sami. V místě, kde byl takový podchod byli trempové, jen tedy nevím, jestli tam také spali, ráno už tam myslím nebyli. My popošli ještě o kousek dál, kde byla udělaná ohrádka přímo pro stanování. Tam jsme zastavili, vyndali stan a rychle ho postavili, abychom mohli jít spát, neboť už se dostavila únava a ne zrovna malá. Po chvilce stání na místě jsem cítila, jak se mi chvějí záda, asi i našemu čtyřnohému kamarádovi bylo trochu chladno, za chvilku ale bude v teple. Stan byl postavený coby dup a já dostala instrukce, jak se uvelebit. Nikdy jsem na sněhu nespala a tak je potřeba ,,hupsnout“ na karimatku tak, abyste si vytvořili takový ďolíček, ve kterém budete ležet celou noc. Jelikož jsem si takový ,,ďolíček“ dělala poprvé, moc se mi ho vytvořit nepodařilo a tak tam sem tam nějaký hrbolek byl. Sundali jsme boty a zachumlali se do teplých spacáků, já ještě s osobními kamínky, vzala jsem si k sobě hafana, takže nám bylo pěkně teploučko. Usnuli jsme hned jak jsme dolehli a probudili se ráno kolem sedmé hodiny. Ovšem, hned jak se člověk probudí, je potřeba vstát, jinak vám začne být zima a moc příjemné to není. Hned po probuzení jsme se tedy nemotorně vymotali ze spacáků, nazuli boty, nasadili čepice a rukavice a začali balit věci, abychom se mohli dát pomalu na zpáteční cestu. Jak jsme vylezli ze stanu, najednou jsem viděla tu krásu kolem nás. Tolik sněhu, všechno krásně bílé, zasněžené. Ani trochu jsem nelitovala, že jsem se na tuto cestu vydala.

TIP: Myslivna na Březníku v srdci Šumavy

Při cestě zpět jsem okolní přírodu obdivovala stále víc, kochala jsem se okolím a nevěděla, kam se mám dívat dřív. Úplně jako zima od Lady z obrázků. Napůl zamrznutý potok, kde sem tam byl led a sníh. Krásné. A když jsem pak viděla ten obrovský kopec, který jsme včera večer vyšli a myslela jsem si, že není velký, valila jsem v tu chvíli oči a zároveň jsem na sebe byla pyšná. Vydala jsem se v zimě na noční putování po Šumavě, stanovala na sněhu a pořád byla plná elánu a dobré nálady. Je pravda, že když jsme dorazili k autu, byla jsem ráda, že si do něj můžu sednout a už nemusím nikam chodit, ale stálo to za co.

Prášily ubytování

Výlety v okolí:

Napsat komentář