Dnešní výlet bude ve znamení sladké chuti. Je to jen půlhodinka cesty z Prahy po D10 k Mladé Boleslavi a dále z exitu Brodce do Dobrovice. Žádný milovník sladkostí by rozhodně neměl vynechat zdejší Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice.
Cukrovarnické muzeum sídlí v bývalém hospodářském dvoře v sousedství nejstaršího a největšího cukrovaru v ČR a má vlastní parkoviště pro auta i autobusy, a pro návštěvníky muzea je parkování zdarma. To vždy potěší.
Dobrovická muzea
V recepci si můžu vybrat ze tří prohlídkových okruhů, a protože nevím, volím všechny. Nejdříve historii řepy, vaření cukru a lihu, potom starou cukrovarskou technologii a nakonec historii města. Jiné podobné muzeum u nás není a v Evropě je takových expozic jen několik. Dozvídám se třeba, kde se vzala řepa, kolik kostek cukru se vyrobí z jedné bulvy, zda je třtinový cukr zdravější než řepný, a také dačický příběh vzniku kostky cukru. A nejenom to.
Tady je zkrátka možné přijít na kloub všem tajemstvím, která okolo cukru jsou. Některé obecně tradované mýty, které o tomto našem bílém zlatu stále kolují, zde rázem vzaly za své. Ale chci také nějaké tajemství objevit a nacházím v expozici města Dobrovického beránka. Tahle prastará malinkatá soška je jím obestřena a vůbec jsem neměl tušení o její existenci. No a něco si ještě nechám na příští návštěvu. Chci poznat současnou výrobu cukru a tak se na podzim objednávám na exkurzi do cukrovaru a vše uvidím na vlastní oči.
Prohlídka muzea mi trvala za asistence průvodkyně něco přes dvě hodinky a tak je čas k jídlu a odpočinku.
Na oběd je to odsud pár kroků na náměstí okolo fontány ve tvaru kostky cukru, která také hraje a svítí. Restaurace Radnice je hned vedle renesanční radniční budovy s vyhlídkovou věží a dobrou svíčkovou nespláchnu se slzou v oku tankovou plzní, ale nealko pivem.
Cestou zpět z oběda vidím budovy cukrovaru firmy Tereos TTD a.s., a bývalého zámku, ze kterého v roce 1831 vznikl. A naproti Taxis bar pojmenovaný právě po zdejším majiteli panství a zakladateli cukrovaru. A co by to bylo za výlet bez nějakého zajímavého suvenýru.
V recepci muzea kupuji sladký dárek v podobě cukrových homolí a maxikostek cukru a již můžu vyrazit dál, tentokráte na nedaleké mladoboleslavské letiště, do leteckého muzea Metoděje Vlacha.
