Zakázané město v Pekingu

Nejlepší pohled na vchod do Zakázaného města a bránu Nebeského klidu je z Náměstí Nebeského klidu.

Přes pětiproudou silnici Čchang-an (Věčný klid) – tři řady aut a dvě řady mopedů a kol, s davy dalších návštěvníků jdeme podchodem a pod dohledem velkého Mao Ce-tunga procházíme 10 m vysokou zdí s nápisy „Dlouhý život Čínské lidové republice“ a „Dlouhý život velké jednotě lidstva světa“ a jsme uvnitř. Zakázané město je umístěno ve středu Pekingu, což je místo, které bylo považováno za střed vesmíru, rozkládá se na ploše 1.000 x 750 m, 800 budov má 9.999 místností a většina dveří je zdobena šťastným počtem 9 x 9 = 81 hřebů. Strážní věže mají 9 střešních trámů, 18 sloupů a 72 střešních podpěr atd., od roku 1987 je Zakázané město na Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

TIP: Dovolená v Číně již od 16 330kč.

Peking zakázané město

Městem prochází severo-jižní osa, ke které jsou komponovány nejdůležitější budovy, hlavní vstup je z jižní brány Nebeského klidu, kolem Sunjatsenova parku a přes mohutnou Polední bránu. Za touto branou je Zlatý potok ve tvaru tatarského luku přes který vede pět mramorových mostů. Dále následuje brána Nejvyšší harmonie a ohromné třetí nádvoří, které pojme sto tisíc lidí s vyvýšenou trojicí síní Dokonalé harmonie, Zachování harmonie a Nejvyšší harmonie. To je budova, která měla být nejvyšším bodem Pekingu a žádná jiná věc, budova či strom uvnitř ani vně Zakázaného města ji nesměla převyšovat. Na sever od síně Nejvyšší harmonie pokračuje brána Nebeské čistoty a palác Pozemského klidu. Úplně na severu města je nevelká Císařská zahrada a brána Božské udatnosti vedoucí zpět do ulic Pekingu.

Kolem osy města je ohromné množství sálů a paláců pro ubytování a vzdělávání, které jsou uspořádány do bloků, ohraničeny zdmi a odděleny vlastními branami a ulicemi. V Zakázaném městě žily od 16. století císaři dynastie Ming a Qing, postaveno bylo tak, aby do posledního detailu splňovalo principy Jing a Jang a symboliku tehdejší čínské kosmologie, všechny sály mají vstup z jižní strany a jsou střeženy dvojicí lvů, lev napravo si hraje s míčem, lvice nalevo se lvíčetem. Budovy jsou dřevěné chráněné před požárem omítkami a jsou vždy otevřené na jih, kde mají vstup, poblíž stojí ohromné nádoby na vodu pro případ požáru, pod nimi jsou navíc malá ohniště, aby voda v nádobách přes zimu nezamrzla. Zdi a hradby kolem města jsou natřeny červenou barvou, to má všem kolemjdoucím připomenout, že zde bydlí královská rodina a je zde všudypřítomná spravedlnost a moudrost. Černou barvu v zakázaném městě nalezneme především na branách, to má symbolizovat uchování a uskladnění, nejedná se zde jen o ovoce a potraviny, ale i lidské myšlenky, pocity a podobně. Žlutou barvu nalezneme pouze na jediném místě, a to je palác, tato barva sloužila výhradně císaři a měla podtrhnout jeho individualitu, tašky na paláci byly žluté a většina vybavení paláce byla ze zlata.

Během staletí se v zakázaném městě vystřídalo dvacet čtyři panovníků z dynastie Ming a Čching, tito panovníci si dobře rozmysleli, koho do vzácného císařského města pustí. Do města měli samozřejmě přístup rodiny panovníků, dále konkubíny a pečlivě vybírané služebnictvo, v případě Zakázaného města skutečně platilo, že kdo se do města jednou dostane, nikdy se již nedostane ven. Přestože tato služba císaři byla tedy úplně na celý život, stály se řady na pozice služebnictva, muži museli podstupovat kastraci, do města totiž kromě mužů z královské rodiny směli jen eunuchové.