Tím městem je Angra de Heroísmo, neboli Zátoka hrdinů. Ne nadarmo je toto město na seznamu UNESCO. Jelikož Azory byly jednou z prvních zastávek mořeplavců, kteří se vraceli z Asie, bylo nutno nalézt nejklidnější místo na kotvení lodí a tím se stala jihozápadní část ostrova.
Zde právě vyrostlo město, které se stalo největším na ostrově. Z padesáti tisíc obyvatel zde žije více jak třicet tisíc a celé město je plné zajímavostí, že jeden den vám nestačí na poznání všeho.
Angra de Heroísmo – zátoka hrdinů
Za zmínku rozhodně stojí krásné zahrady postavené uprostřed samotného města. Jelikož město je postavené ve svahu, protože celý ostrov je samý kopec, také zahrady jsou do svahu. Nicméně stojí za to si je projít a dostat se na samotný vrchol, ze kterého máte výhled na celou Zátoku Hrdinů.
Když procházíte centrem města, opřede vás atmosféra dávných časů. Uličky jsou tu tak úzké, že současná auta se tu vejdou tak akorát, aby jedno parkovalo a druhé natěsno projelo kolem. Z mnoha stran se na vás tyčí kostely, což je v silně věřícím Portugalsku pochopitelné. Jednu z krásných staveb najdete na pobřeží u lodního přístaviště. Přímo proti tomuto kostelu má nakročeno sám velký Vasco da Gama. Slavný mořeplavec dostal hodnocení jako desátý nejoblíbenější Portugalec a právem zdobí jeho socha přístav ve městě, které pravidelně navštěvoval. Dokonce zde v jednom klášteře najdete ostatky jeho bratra Pabla de Gama. Jinak je město plné nádherné a typické architektury, takže každý milovník stavitelství si tu určitě přijde na své.
Nad městem se tyčí jeden s vyhaslých vulkánů s názvem Monte Brasil. Když se vydáte na jeho vrchol, cestou minete vojenská kasárna. Aby ne, když celý vrchol je obehnán starými hradbami a na samém vrchu najdete kanony. Pravda, nejsou to historické kousky, ale spíše modely z Druhé světové války. Rozhodně jsou tu však na okrasu a neruší klid návštěvníků, kteří si na Monte Brasil přišli udělat barbecue a posedět. Míst na odpočinek i s grilem na opékačku najdete dost. Když se podíváte s vrcholu Monte Brasil, naskytne se vám pohled i na možné počasí na ostrově. My jsem například v Angra de Heroísmo byli třikrát a ani jednou se nestalo, že by nám tam nepršelo. To je ale neovlivnitelná součást života na ostrově. Ačkoli je ostrov malý, není nemožné, aby vám na jedné straně pršelo, jinde bylo jen pod mrakem a jinde svítilo sluníčko. Pozorovat duhu jsme měli možnost každý den několikrát a to, že jsme se vraceli z města Angra, kde lilo jako z konve, do Porto Martins, kde žil Amaro a kde nepadla jediná kapka, bylo také naprosto normální.
Jako poslední bych ještě zmínil sochu černých býků, kterou potkáte, když vjíždíte do města od východu. Jsou to přesně ti býci, kteří jsou chováni do arény, kolem které jsme také jeli a která sousedí se jmenovaným sousoším. Jelikož jsme se úplně neshodli s Amarem na procesu krav na mléko ani býci do arény nejsou pro nás zábavou, které bychom holdovali. Naštěstí nás Amaro uklidnil zprávou, že býci pro arénu v Portugalsku ji po zápase zase opouští a vrací se na pastviny, ze kterých přišli. Prostě tady se býci prý jen provokují, provokatéři před nimi prchají a tím zábava končí. Inu snad je to skutečnost.
Další články cestopisu
- Z poutníka dobrovolníkem na Azorských ostrovech
- Jak jsme doputovali na Azory
- Poznáváme Azory křížem krážem
- Algar do Carvao – největší vulkán
