Blíží se druhá neděle v únoru a to je čas, kdy Tělovýchovná jednota Lbín pořádá zimní přechod Dlouhého vrchu. Vloni jelo dvěma autobusy z Litoměřic téměř 90 turistů přes Žitenice, Pohořany, Staňkovice a Rýdeč na Ovčárnu.
Dlouhý vrch u Litoměřic
Jsme ve výšce 488 m.n.m. na Babinách, kterým starousedlíci v padesátých letech říkali Malý Davos, byl to ráj běžkařů i sjezdařů, v chalupách se za padesátník podával chléb se sádlem a horký čaj. Dělíme se na dvě části, ta menší jde po silnici kolem ženijního cvičiště se zemljankami a přírodní památkou Babinské louky, ta významně větší část stoupá sněhem neznačenou lesní cestou ke žluté značce, kde se nám z Dlouhého vrchu otvírá pohled na Pannu, Kalich a Sedlo.
Po téměř čtyřech kilometrech jsme na vrcholu Dlouhého vrchu ve výšce 655 m, trochu jsme se zapotili, krátce odpočíváme, část svačiny jíme cestou do ubytovny TJ Lbín ve Skalici, sluníčko svítí, v dáli vidíme České středohoří, ze žluté přecházíme na červenou značku a jsme v cíli.
Dostáváme diplom za účast, čaj se slivovicí nebo rumem, dojídáme svačinu, čeká nás bahno nad nebo pod Bílými stráněmi, volíme cestu horní, máme krásný rozhled, 10 km v nohách a boty obalené bahnem. Těšíme se na další přechod.
