Život na Novém Zélandě 1: Jak to všechno začalo

Má touha podívat se do jedné z nejkrásnějších zemí světa, na Nový Zéland, začala vlastně již před čtyřmi lety. Tenkrát jsem náhodně narazila na fotku úžasného tajuplného fjordu Milford Sound. Moje první myšlenka byla, že takhle nějak si představuji ráj.

A toto fascinující místo se nachází právě na Novém Zélandu. Začala jsem pátrat víc a zjistila jsem, že takových nádherných míst je tam mnohem a mnohem víc. Jelikož jsem vždycky toužila zkusit si žít v cizině na vlastní pěst, bylo rozhodnuto. Pojedu na Nový Zéland!

Na splnění mého snu jsem si ovšem musela počkat dlouhé tři roky, než jsem dokončila studium na vysoké škole. Přestože to během těchto let několikrát vypadalo, že z nejrůznějších důvodů na Zéland neodjedu, touha jít si za svým snem přece jen zvítězila. K mému plánu se nakonec přidaly i mé dvě kamarádky Aneta a Petra, které znám od školních let.

Využily jsme možnosti ročního pracovního víza, tzv. Working Holiday – česky „pracovní prázdniny”. Toto vízum umožňuje po Novém Zélandu po dobu jednoho roku cestovat i pracovat (vízum je možné následně prodloužit o další 3 měsíce). Většina cestovatelů, včetně nás, se na své cestě zaměřila na krátkodobé práce v zemědělství, případně v hotelnictví a gastronomii, tedy práce, které se shání nejlépe.

Zažádat o vízum je docela snadné, stačí jen přístup k internetu a obstojná angličtina. Zažádat lze online přes web imigračního úřadu Nového Zélandu. Vízum je ovšem přidělováno jen v omezeném počtu. Pro Českou republiku je to 1200 víz ročně, přičemž kvóta je obnovena vždy 1. března každého roku. Jelikož jsou tato víza v naší republice velice oblíbená, jsou vyčerpaná téměř okamžitě.

Žádost je vyřízena do 5 pracovních dnů a je nutné za ni uhradit poplatek 85 GBP, tedy necelé 3tis. Kč.

Pro udělení víza musíte splňovat řadu podmínek, které si lze snadno vyhledat na internetu, nebo přímo na stránkách imigračního úřadu. Podmínkou je například věk 18-35 let, mít zaplacené pojištění na celý rok, prokázat dostatek finančních prostředků – minimálně 4200 NZD, což je necelých 70 tisíc Kč atd.

Dalším krokem bylo pořízení letenek. Zakoupily jsme si letenku od společnosti Korean Air z Prahy do Aucklandu s přestupem v Seoulu, v Jižní Koreji. V Seoulu jsme si naplánovaly krátkou jednodenní zastávku na vlastní náklady s prohlídkou města. Protože letíte doslova na druhý konec světa, je taková krátká návštěva některé z asijských zemí docela častým a příjemným zpestřením dlouhého letu.

Když jsme zvládly všechno náročné papírování a vyřizování, bylo načase zaměřit se na to, kam budou směřovat naše kroky po příletu na Nový Zéland. Naším hlavním cílem bylo co nejméně utratit a co nejvíce zažít. A tento cíl se pro nás, tak jako pro mnoho dalších, stal po celý rok životním stylem. Stali se z nás tzv. backpackeři – cestovatelé s batohem na zádech.

A jak jsme si tři samotné holky, které nikdy nebyly mimo domov, poradily s novým stylem života? Jak jsme se popraly s fyzicky náročnou prací na ovocných sadech, jak jsme si zvykly na novou zemi a jinou kulturu? Jak jsme si poradily s nákupem dodávky, řízením vlevo a technickou údržbou našeho auta? Jak jsme vydržely bez přísunu teplé vody, teplého jídla a dalšího komfortu na jaký jsme byly zvyklé z domova? Tak přesně o tom a mnohém dalším budou moje příští články.

Autor článku a fotografií: Michaela Blehová