Život na Novém Zélandě 10: Festival Art Deco

O městě Napier jsem se v předchozích článcích zmiňovala jako o jednom z nejkrásnějších novozélandských měst vůbec. Nás osobně toto přímořské město naprosto uchvátilo, a to především díky své jedinečné architektuře ve stylu Art Deca, nádherné kolonádě podél moře a v neposlední řadě také obchůdkem s tím nejlepším sushi na světě!

Jsem přesvědčena o tom, že pokud ochutnáte sushi v Napieru, už nikdy vám žádné jiné sushi nebude dost dobré. Variace s kuřecím masem v různých omáčkách, s uzeným lososem, se sýrem feta, zeleninou, mořskými plody a dalšími druhy ryb zkrátka nikde jinde nenajdete. Sushi Club se nachází v ulici Dickens Street, jen pár minut od hlavní třídy, takže pokud se do Napieru vydáte, určitě zajděte ochutnat.

Pokud vám to čas dovolí, rozhodně doporučuji Napier navštívit v třetím únorovém týdnu, kdy město každoročně ožívá v oslavách Art Deco. Tento festival se pořádá od roku 1932, kdy byl poprvé uspořádán na počest dokončení oprav města po ničivém zemětřesení, které zasáhlo město rok předtím. Budovy v celém městě byly postaveny v tehdy velice oblíbeném architektonickém stylu Art Deco, který je směsicí uměleckých stylů, například kubismu, nebo secese.

Místní obyvatelé tímto festivalem doslova žijí. Kromě turistů zde nenajdete člověka, který by neměl stylový kostým doladěný do posledního detailu, a oči vám budou přecházet z nablýskaných veteránů. Místní obyvatelé tráví oslavy různě. Odpoledne v parku sedí celé rodiny u stylového pikniku, ze všech stran se ozývá jazz a přímo v ulicích narážíte na hloučky lidí, tančících v rytmu hudby. Pro milovníky techniky jsou zde výstavy různých strojů, které se používaly před téměř sto lety. Je možné navštívit promítání filmů z 30. let, nakoupit originální kousky na bleším trhu, zhlédnout vystoupení iluzionisty, nebo se dívat na hvězdnou oblohu na hvězdárně. Na obloze během dne létají letadla a vytvářejí z dýmu různé obrazce. Večerní program potom tvoří luxusní plesy, bankety a jiné večírky. Ovšem na takové akce si připravte pořádně tlustý štus bankovek, protože ceny jsou opravdu vysoké. Ovšem i pro obyčejné a nepříliš bohaté turisty jsou tu desítky možností jak se zabavit zdarma. Atmosféra festivalu vás naprosto pohltí, takže budete mít chuť běžet si koupit také nějaký kostým a roztančit v ulicích nějaký ten charleston.

My jsme si Art Deco opravdu užily a dobrá nálada nám rozhodně nechyběla, což bylo dáno i tím, že jsme našly novou práci. Opět se nám vyplatilo hledání přes agenturu, kterou jsme uháněli tak dlouho, dokud nám nezajistila práci v konzervárně Watties (u nás známé pod značkou Heinz). Zmíněné „uhánění” agentur a potencionálních zaměstnavatelů se na Zélandu opravdu vyplatí. Několikrát se nám osvědčilo, že když jsme se chodily ptát na práci k jednomu zaměstnavateli několikrát za sebou, práci nám nakonec dal. Práce ve Watties byla pořádná vymývárna mozků, na novozélandské poměry slušně placená. Náplň práce byla různá – od házení kukuřice do stroje, třídění rajčat, nebo broskví, po obsluhu strojů. Pracovaly jsme pouze na nočních směnách a často jsme neměly více než 14 dní žádné volno. Proto jsme se po měsíci přiblížily spíše chodícím mrtvolám, než lidem. Opustily jsme naše Parkoviště U Kruháče a ubytovaly jsme se opět v kempu Eco Lodge, který jsme si oblíbily již o Vánocích. A se stálou prací jsme mohly začít pořádně šetřit. Na duben jsme si naplánovaly přesun za divokou a nedotčenou přírodou jižního ostrova, takže šetřit bylo opravdu na co. :)