Život na Novém Zélandě 17: Hon za lvouny a tučňáky

Z Národního parku Mt Cook naše cesta pokračovala na Otago Peninsula, poloostrov, který se nachází u města Dunedin. Cílem cesty bylo pozorování tučňáků a lvounů na pláži Sandfly Bay. Když jsme na pláž dorazily, tučňáci nebyli doma, asi se flákali někde na lovu.

Obsah článku

Zato lvounů bylo všude spousta a s nimi byla taky sranda. Pořád jen leží a spí, a když už se zvednou, popojdou o dva metry a pak sebou zase fláknou do písku. Těžkej život! Přestože vypadali docela roztomile, příliš blízko jsme se k nim nepřibližovaly. Když se cítí ohroženi, mohou zaútočit a pokousat. Já jsem v jednu chvíli byla se svým objektivem asi příliš blízko, protože najednou se proti mně jeden malý lvoun rozeběhl, že jsem stihla jen zaječet a zdrhat pryč. Když chtějí, tak jim i to běhání docela jde.

Z Otago Peninsula nás čekala dlouhá cesta do nejjižnější oblasti Nového Zélandu – Catlins. Naším dalším cílem byl Kaka Point, kde jsme nocovaly a ráno jsme brzy vstávaly, abychom opět číhaly na tučňáky. Ale zase neúspěšně! Jely jsme tedy navštívit několik dalších zajímavých míst v okolí a nakonec jsme dojely až na Curio Bay, na které je možno vidět unikátní zkamenělý les, starý 170 milionů let, jeden z nejzachovalejších na světě. A právě na Curio Bay jsme se konečně dočkaly i těch vysněných tučňáků. Byly jsme tam v době, kdy se vraceli z lovu do svých hnízd. Jeden tučňák nám tam krásně zapózoval ze všech stran, takže hlouček turistů kolem něj nestačil cvakat foťákama. Potom provedl důkladnou večerní hygienu, zatvářil se tak nějak ve smyslu ,,už se na vás můžu…“ a odšoural se pomalým krokem k domovu. A tak jsme se nakonec odšouraly i my a mohly jít s klidným srdcem spát – viděly jsme tučňáky.

Druhý den už nás čekalo jen několik málo zastávek, než jsme Catlins definitivně opustily. Jednou z nich byl maják Waipapa. Zprvu to vypadalo, že to bude jen krátký výlet, ale nakonec jsme u majáku vydržely pěkně dlouho. Nečekaně jsme tam totiž potkaly další lvouny, kteří se rozvalovali přímo u hlavní cesty, a my ze strachu z nich lezly k majáku hóódně velkou oklikou. Dočetly jsme se, že mohou dosahovat váhy až 400kg a zrovna tihle jedinci na to rozhodně vypadali! Další dva jsme potkaly na pláži a vydržely jsme je pozorovat pěkně dlouho, takoví lvouni, lepší jak televize!