Život na Novém Zélandě 4: Rotorua aneb co je to wwoofing

Úvod » Nový Zéland » Život na Novém Zélandě 4: Rotorua aneb co je to wwoofing

Po několika dnech strávených v Aucklandu, bylo načase se posunout dál. Kuba, který nám prodal dodávku, nám vysvětlil vše potřebné k ovládání automatu a také nám dal spoustu užitečných rad, abychom věděly, jak se o auto starat. Vyzkoušely jsme si i první jízdu a osvojily si řízení na levé straně silnice.

Život na Novém Zélandě 4: Rotorua aneb co je to wwoofing

Kubu jsme naším řidičským umem asi příliš nenadchly, takže se s námi loučil s velkou obavou v očích a se slovy „trochu se o vás bojím, holky.” No, to my o sebe taky. Ale odhodlaně jsme vyrazily z parkoviště, zamávaly Kubovi a samozřejmě jsme hned najely do protisměru. Nakonec jsme ale naši první cestu zvládly jen s hlasitým troubením a několika vztyčenými prostředníčky na náš účet. Vymotaly jsme se z města a vyrazily na 50 kilometrovou cestu jižně od Aucklandu.

Naším cílem bylo město Rotorua, největší termální oblast na Novém Zélandě. Protože jsme se po příjezdu na Zéland chtěly nejprve trochu rozkoukat, než začneme s aktivním hledáním práce, využily jsme tzv. wwoofingu. Wwoofing je v podstatě určitou formou dobrovolnictví a skvělým způsobem, jak při cestování šetřit náklady v období, kdy není k dispozici žádná placená práce.

Většinou se jedná o práci na 4-5 hodin denně výměnou za ubytování a stravu.

Vše opět funguje přes internet, na Novém Zélandě prostřednictvím webu www.wwoof.co.nz. Po registraci a vytvoření profilu si přes tyto stránky můžete vyhledávat různé rodiny, většinou se jedná o majitele ovocných farem, zvířat apod. Rodinu, která Vás zaujme, můžete kontaktovat a domluvit se s nimi na jak dlouho jim budete moct vypomáhat.

Tak jsme to také udělaly my a ještě z Čech jsme kontaktovali starší pár – Jane a Iana, kteří vlastnili farmu s borůvkovým sadem, spoustu ovcí a krav. Když jsme se blížily k jejich domu, kochaly jsme se krásnými zelenými kopečky všude kolem. A na jednom z nich nás u malého bílého domku vítala usměvavá Jane. Nejprve nám ukázala náš pokoj a pak jsme se společně začaly seznamovat. Domluvily jsme se, že pracovat začneme od druhého dne, ale abychom nezahálely, pomohly jsme alespoň s přípravou večeře. U jídla jsme se seznámily také s Ianem, kterému jsme ale rozuměly každé páté slovo, protože jako rodilý kiwák měl typický kiwácký přízvuk, kterému jsme začaly rozumět přibližně po půl roce pobytu na Zélandě. Jane, jako rodilá Britka, měla angličtinu úplně jinou a pro nás rozhodně srozumitelnější.

Druhý den nás Jane zasvětila do práce. Naším úkolem bylo plení borůvkových keříků. Vyzbrojeny nůžkami a řezáky jsme se vrhly do práce a dlouhé trsy trávy lítaly do všech stran. Plevel jsme shromažďovaly na velké hromady a odvážely je traktůrkem na kompost. Práce to byla poměrně náročná, ale my si to užívaly. Většinu dnů bylo krásné počasí, modrá obloha, samé zelené kopečky, stovky ovcí a my si jezdily na traktůrku nahoru a dolů a bylo nám krásně. Stačilo vyjít na nejbližší kopec a naskytl se nám takový výhled, který opravdu bral dech. Odpoledne jsme vždy trávily procházkami nebo výlety po okolí. A že bylo opravdu co navštěvovat!

Waiotapu Thermal Wonderland

Geotermální oblast Waiotapu (název pochází z řeči původních obyvatel maorů a znamená „posvátné vody”) se nachází necelých 30 kilometrů od města Rotorua. Už když se blížíte k této oblasti, praští vás do nosu nezaměnitelný pach síry, silně připomínající pach zkažených vajec. Smrad je to fakt děsný, ale hromada barevných bublajících jezírek a bažin je opravdu silným zážitkem. Voda v této oblasti dosahuje až 300 ⁰C a chodit zde můžete jen po speciálně upraveném a napuštěném dřevě se svorníky z nerezové oceli. Každý den, přesně v 10.15 hodin se tu dočkáte největší atrakce – gejzíru pojmenovaného Lady Knox, který dosahuje výšky 10 až 20 metrů. Jezírka hrají všemi barvami, od bílé, žluté a oranžové až po svítivě zelenou. Největším a nejznámějším jezírkem je Šampaňské jezírko, které má výrazně zelenou barvu se sytě oranžovými okraji. Jeho hloubka je 62 metrů a voda dosahuje 260 ⁰C. Díky přítomnosti oxidu uhličitého vznikají „šampaňské bublinky”, po nichž je jezírko pojmenováno.

Mud Pools

Jen o několik málo metrů dál naleznete další zajímavost – bahenní jezírka Mud Pools. Vulkanické plyny deroucí se na povrch jezírek způsobují naprosto jedinečné bublání. Útvary, které tímto bubláním vznikají, nám potvrdily, že příroda má někdy opravdu smysl pro humor, jak se můžete sami přesvědčit ve fotogalerii.

Kerosene Creek

Představte si, že ležíte v horké vodě, všude kolem se valí hromada páry, posloucháte zurčení vody a kocháte se hustou zelenou buší všude kolem. Zní vám to jako ráj? Tak věřte, že to opravdu byl. Kerosene Creek byl jedním z míst, které nás na Zélandě opravdu uchvátilo a které zkrátka nejde vynechat. Přestože je poměrně těžké ho najít, určitě stojí za to se tu vykoupat. Termální prameny, které se vlévají do řeky, tu vytvořily přírodní termální bazén, přímo pod malým vodopádem.

Město Rotorua

Samotné město Rotorua je protkané maorskou historií. Maorové jsou původní obyvatelé Nového Zélandu a jejich kultura zde přežívá dodnes, přestože již tvoří opravdu jen malou část celkové populace. V Rotorue se můžete setkat s typickými maorskými řezbami, nebo můžete navštívit několik maorských vesnic a zhlédnout tradiční tanec Haka, nebo si pochutnat na Hangi – maorském jídle, které je připravováno ve speciální podzemní peci, do které pronikají geotermální páry.