Život na Novém Zélandě 6: Hledání práce v Hastings

Úvod » Nový Zéland » Život na Novém Zélandě 6: Hledání práce v Hastings

Skončily nám krásné časy wwoofování u Jane a Iana a vydaly jsme se v našem pojízdném domově zase dál, tentokrát do oblasti Hawke´s Bay, konkrétně do farmářského městečka Hastings. Naším cílem bylo najít práci v zemědělství a právě v okolí Hastings je obrovské množství farem.

Samotné město je zajímavé především architekturou. Po zemětřesení, které v roce 1931 město zasáhlo, byl použit tehdy velice oblíbený architektonický styl španělských misionářů a částečně také styl Art Deco, který je ovšem více patrný v sousedním městě Napier.
V době, kdy jsme do Hastings přijely, začínalo léto a dozrávala spousta ovoce. Zaměřily jsme se na jablečné sady, kterých bylo v okolí jednoznačně nejvíce a právě v tu dobu probíhal tzv. thinning (protrhávání dozrávajících jablek).

Již z Čech jsme měly připraveno několik kontaktů, které jsme si vyhledaly v různých diskusích o práci na Novém Zélandu. Zkusily jsme je obvolat všechny, ovšem všude nám řekli, že už mají místa obsazená, nebo ať zkusíme zavolat za pár dní. My jsme ale neotálely a vydaly jsme se jednotlivé farmy objíždět osobně. Ptaly jsme se u samotných majitelů, nebo managerů sadů, ale odpověď byla vždy stejná: žádná pracovní místa nejsou volná až do Vánoc. Nezbývalo než se obrnit vytrvalostí a hledat dál.

Naším dalším úkolem v Hastings bylo najít místo na přespání v našem autě. Myslely jsme si, že si najdeme nějaké odlehlé místo za městem, kde nebudeme příliš vidět. Přespávání v autě mimo kempy nebo jiná k tomu určená místa je totiž na Zélandě zakázané, a kdyby nás někdo objevil, čekala by nás poměrně vysoká pokuta. Ovšem najít takové nenápadné místo není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Ač to zní neuvěřitelně, přesvědčily jsme se, že v podstatě celý Zéland je oplocený. Každý kousek zélandské pevniny je soukromým pozemkem a plot není pouze tam, kde jsou srázy, skály, nebo stromy (a někdy i tam byl plot). Příležitostí nocovat v přírodě tedy mnoho opravdu nebylo.

A tak jsme po dlouhém hledání nakonec našly místo, které by se dalo nejlépe popsat asi tak, že „pod svícnem je největší tma”. Bylo jím parkoviště před baličkou jablek Mr. Apple, přímo u kruhového objezdu, jen pár kilometrů od města. Jablka teprve dozrávala, takže v baličce byl zatím klid a zaměstnance jsme žádné nepotkávaly (nebo jsme jejich brzký příchod do práce zaspaly). A tak věřte nebo ne, parkoviště „U Kruháče”, jak jsme si ho hezky pojmenovaly, se na dlouhé týdny stalo naším přechodným domovem.

Naši snahu co nejméně utratit, dokud nenajdeme práci, nám překazily malé nehody, které se nám přihodily s naší dodávkou. Situací „tři ženy a auto” jsme se obávaly ze všeho nejvíc a samozřejmě tyto události nastaly hned na začátku, kdy se to nejméně hodilo. Ta první nastala, když jsme se vracely z objížďky po okolních farmách. Jak si tak jedeme, najednou se ozvala rána a za ní následovalo hlasité „pffšššš…“ Ano, píchly jsme! Zastavily jsme u krajnice a bezradně jsme sledovaly, jak se nám kolo vypouští před očima. Kiwáci jsou velmi známí svou ochotou pomoci, takže nám zastavilo hned první auto, které projelo kolem. Bylo ovšem plné mladých holek, které na tu spoušť zíraly stejně bezradně jako my. Poradily nám alespoň cestu k nedaleké benzinové pumpě, u které se nacházel autoservis. A tak jsme vyrazily a během té cesty jsme kolo odpravily definitivně.

S příšerným pištěním jsme přijely k pumpě. Již zmíněný zvuk, který jsme z dáli vyluzovaly, přilákal ven opraváře, kteří nám následně kolo vyměnili za rezervu. Místo úspory peněz nás tak čekal nákup nového kola. Další pohroma na sebe nenechala dlouho čekat. Jen o pár dní později jsme si pro změnu vysklily postranní okno a to způsobem opravdu zajímavým – ohýbáním matrace. Abychom mohly v autě využívat i třetí sedačku, musely jsme každý den velkou matraci, na které jsme spaly, ohnout a uvolnit tak místo. Stačil jeden silnější náraz matrací na boční okno a už jsme jen viděly milion malých střípků všude kolem. Takže jsme pro změnu zaplatily za nové okno a spolu s novou pneumatikou jsme byly hned o 160 doláčů chudší (v přepočtu cca 2700 Kč). Příjemný pán v servisu větou „girls, you are destroying your van,” celou situaci zhodnotil více než trefně.

Nakonec se na nás ale alespoň po pracovní stránce usmálo štěstí. Zaregistrovaly jsme se do místní agentury Pick NZ, která zprostředkovává sezónní práce různého druhu. Zkusily jsme registraci víceméně pro klid svědomí a nečekaly jsme, že by to mohlo opravdu vyjít. Ale ještě ten den nám z agentury volali s nabídkou thinningu na jablkovém sadě. Agentury nám pomohly práci najít i v dalších měsících našeho pobytu, a až na několik výjimek, jsme s nimi měly vždy dobré zkušenosti.